Milí přátelé nepopulární hudby,
pevně věřím, že jste si sami s lítostí všimli, že jste od svého oblíbeného hudebního seskupení (ano, mám na mysli Inženýra Vladimíra, pokud by snad někdo chtěl předstírat nechápavost) už docela dlouho nedostali žádnou pořádnou pozvánku, o oblíbených výročních zprávách ani nemluvě. Není to tím, že bychom zlenivěli, přestali vás mít rádi nebo že by se nic nedělo. Právě naopak, jsme činorodí, máme vás den ode dne raději a dělo se toho až moc. Což byl také hlavní důvod proč zprávy neposílat neb hrozilo, že vzhledem k překotnému běhu událostí nebudou co do aktuálnosti na takové výši, jakou od nich oprávněně očekáváte.
Takže po pořádku.
Co bylo: Inženýr Vladimír loni prošel etapou zprvu nadějného, jak se však nakonec ukázalo, v konečném důsledku zhoubného bujení. Po kytaristovi Lukáši Líznerovi přišel harmonikář, saxofonista a hudební všeuměl Karel Richtr a s jeho přispěním se stále silněji prosazovala dlouho odmítaná myšlenka přibrat baskytaristu a změnit tak kapelu na víceméně regulérní bigboš. Pro milovníky laciné symboliky mohu dodat, že první zkoušku s Karlem jsme měli v den tryzny za zesnulého krále popu. Léto vrcholilo. Tak teplo a vlhko nám ještě nikdy předtím v naší malé, ale neútulné zkušebně nebylo. Místo dalšího bobtnání však chladné podzimní větry přivály nečekané drolení: bubeník odešel za tvrdším, kytaristu skolila krize středního věku, kapelou volně proplulo pár dalších muzikantů a když jsme se konečně odhodlali ke koncertu, nepovedl se tak příšerně (za nepěkný zážitek se všem přítomným ještě jednou omlouvám), že to odradilo i Karla. Zůstal jsem sám. Komu by se za takového stavu věcí chtělo psát výroční zprávy, že.
CO JE: v novém desetiletí se nicméně věci, zdá se, tedy alespoň nám optimistům, a kdo by chtěl zůstat pesimistou, když začíná nové desetiletí, obracejí opět k lepšímu. Domluvili jsme se na spolupráci nejprve s Michalem Froňkem (znáte z Antonína D.S.), nadějným violoncellistou a zběhlým bubeníkem, a potom s Michalem Svobodou, kytaristou a perkusistou. Mimochodem, Michal se chlubí, že je taky trochu foukací harmonikář, čehož důkazem je, že umí zahrát cosi z Vinnetoua. Kdyby nic jiného, je to přinejmenším důkaz originality - všichni ostatní harmonikáři se chlubí tím, že umí zahrát Tenkrát na západě. Ale ještě jsme ho v tomto ohledu neprověřovali, třeba si jenom plete kovbojky. Společně hodláme provozovat cosi, co by sice byl v podstatě bigboš, ale ne zas tak úplně. Za sebe doufám, že se do repertoáru podaří procpat více pomalých dojemných písní, které byly v Inženýrovi dosud nespravedlivě opomíjeny. Milovníci zasvěcenecky vyhlížejících nálepek si mohou k dosud protežovaným lo-fi a freakfolk přidat též slowcore. Romantické ženy a jiní jim podobní, těšte se.
Problémem je, že oba noví hudebníci jsou Michalové, budu je tedy dále s dovolením titulovat „Froněk“ a „Svoboda“, aby se to zbytečně nepletlo. Froněk je ten hubenější a vlasatější, Svoboda nevlasatý velký. Vlastně je to úplně největší člověk, který kdy v Inženýrovi hrál, ve zkušebně má nad hlavou vůli sotva dvacet centimetrů. Nicméně kamarádsky sliboval, že si při koncertech buďto sedne nebo bude stát hodně vzadu, aby celkový dojem trochu srovnala perspektiva.
Pokud by někoho zajímaly pikantnosti ze soukromí hudebníků, Froněk je radioamatér, Svoboda má velkého psa.
CO BUDE: zkoušíme a veřejně bychom se rádi předvedli někdy v květnu. V mezičase jsem Inženýra přihlásil do soutěže Osud piva, pořádaný festivalem Habrovka; držíme se první desítce, což je až nečekaně pěkný výsledek. Děkuji tudíž touto cestou všem, kteří nám dali hlas, obzvláště pak těm, kteří si kvůli nám neváhali zatížit svědomí podvodem a poslali hlas ze dvou nebo dokonce z více počítačů. Pokud postoupíme do druhého kola (což asi ano) a podaří-li se nám ještě jednou zmobilisovat příznivce, můžeme se propracovat až na samotný festival, který se koná někdy začátkem června (v Praze). Je to sympatická akce se sympatickými a kvalitními kapelami, takže bychom se tam, myslím, velmi dobře hodili.
***
Na závěr jako obvykle připomenu, že si ve volné chvíli můžete odskočit na naše internetové stránky, ať už přímo k nám domů (www.inzenyrvladimir.cz) nebo na server bandzone.cz, což je tzv. síť druhé generace. Jako že tam nejenom jsme, ale můžeme všichni dohromady navazovat virtuální přátelství, povídat si o hudbě, sdílet písničky a tak. A což teprve počítadlo přístupů, jehož otáčení nám dělá takovou radost.
Samozřejmě stále platí i to, že kdybyste od nás zprávy a pozvánky dostávat nechtěli, stačí dát vědět; obratem vás proklejeme a poté vyškrtneme z adresáře. S ostatními se v zastoupení celého kolektivu Inženýra Vladimíra těší na viděnou a na slyšenou
Mikulka Vladimír