Milí přátelé nepopulární hudby,

Jak jste si již (alespoň doufám) dávno sami všimli, Inženýr Vladimír hraje od jara v nové sestavě. A je to složení, které nám jde hudebně i společensky k duhu. Jediným opravdu zásadním problémem je, že se všichni hudebníci, pokud tedy ponecháme stranou mě, jmenují Michal. Budu je tedy dále z ryze praktických důvodů označovat pouze coby „Froňka“ (a.k.a. malý Michal) a „Svobodu “ (a.k.a. velký Michal). Svoboda hraje na kytaru, zpívá, a když se Froněk nedívá, cpe se k bubnům. Froněk bubnuje a v lyričtějších písních zápolí s tak záludným nástrojem, jakým je violoncello. Ale nemá obyčejné bicí: kopák, virbl a hihatku ano, ale kromě nich i svařovaný železný rám, na kterém jsou zavěšeny různé malebné a hezky znělé věci, třeba velký lusk, do kterého sice ještě ani jednou neudeřil, ale jistě udeří, až přijde čas.

■ Co jsme tak zatím dělali

Úplně poprvé jsme v nové sestavě hráli v květnu ve Vypáleném koťátku, což je sympatická kavárnička v Dejvicích kousek od Hradčanské. Celý den strašně pršelo a začaly povodně. Tamtéž jsme vystoupili též u příležitosti večírku na oslavu roční existence Koťátka. Nikdo nás neposlouchal, celý den strašně sněžilo a začala sněhová kalamita. Navzdory počasí nicméně plánujeme, že kromě normálního stadiónového programu nacvičíme také tišší akustický set (trénujeme muzikantský žargon) a budeme se s ním do Koťátka příležitostně vracet, aby se lyrici mezi námi i mezi vámi necítili ošizení. V Koťátku o tom sice ještě nevědí, ale jistě nebudou proti.

V rámci letního putování za publikem jsme vystoupili na divadelním festivalu Jiráskův Hronov. Konkrétně v kavárně Blanka, jejíž stejnojmenná majitelka se ukázala být básnířkou, ovšem básnířkou natolik plachou, že před-během-ani-po koncertu neopustila zadní trakt kavárny, takže jsme jí vůbec nezahlédli. Ale koncert prý slyšela. Navzdory tomu si nás přidala coby přátele do Facebooku (ano, jsme na Facebooku, ale o tom bude řeč níže). Neméně milé bylo, že dorazily organizátorky doprovodného festivalového programu a slibovaly, že nás příští rok pozvou na velkou scénu. Což je olbřímí betonový amfiteátr v Jiráskově parku, ve kterém zuří dramaturgicky neuvěřitelná smršť, rozpínající se od místní dechovky až po náchodský death metal - aniž by se dění na scéně nějak zásadněji odrazilo ve složení publika (nekecám, viděl jsem to na vlastní oči: od pubertální mládeže až po osádku blízkého domova důchodců). My bychom měli být v country sekci. Moc se těšíme, snad na nás sympatické a krásné slečny organizátorky přes zimu nezapomenou.

Nejpovedenější letní akcí byl ovšem koncert na střeše vinohradského činžáku, v němž sídlí redakce časopisu A2. Výhled do Nuselského údolí je úžasný, prostor sympaticky členitý, hudba se z otevřené střechy moc pěkně rozléhá po širokém okolí a aparaturu nám do šestého patra bez výtahu vyvláčeli redaktoři (i redaktorky), přičemž se hrdinsky tvářili, jako že úplná normálka. Škoda jen, že byla tak příšerná zima; mohli jsme na místě vesele grilovat až do bílého rána a ne se hodinu po konci koncertu zbaběle spakovat a odchrastit rozmrznout do hospody. Koncem srpna! Zatracený lokální ochlazování.

Ještě jedna drobnost. Další koncerty byly ádvojce z důvodů hlučnosti zakázány; příští léto smí být na střeše pouze autorské čtení a pantomima. Samozřejmě jen taková, u které se moc nedupe. Stala se tam taky jedna moc pěkná příhoda, ale Michal mě prosil, ať jí všude nevyprávím, že není takový, i když se tak navenek tváří.

■ Divadlo

Po několika letech jsme se smířili s dávným puchmajerovským kolegou Švejdou (teda já se smířil, Michalové se s ním nikdy nerozhádali), kterému se rozpadl Antonín D.S., dlouhodobě zmítaný porody a jinými obdobnými potížemi. K novému seskupení se přidala Míša Michajlová (a.k.a. malá Míša) ze Společnosti Dr. Krásy a domluvili jsme se, že dáme zbytky Antonína a celého Inženýra dohromady a společně vyrobíme novou inscenaci, která nebude ani Antonín ani Puchmajer. Zkoušíme od začátku října, premiéra by měla být někdy koncem března. Celé se to vynalézavě jmenuje „ing. Antonín Puchmajer D.S.“ a bude v tom spousta nových krátkých písní, nejspíš i nějaká nová dlouhá. Kromě hudby hraje velký Michal koně a malý Michal majitele představení; ve svých nových úlohách působí oba dva velmi talentovaně, což ostatně všichni přepokládali.

Koncem roku jsme si s Antonínem taky dvakrát zahráli, jednou v Činoherním klubu pro poněkud starší publikum, které se těšilo na Nárožného s Chýlkovou, takže z toho byl zážitek pro obě strany spíše rozporuplný, a potom při slavnostní derniéře Antonína D.S. v Řeznické (tedy na místě, kde kdysi vznikl Puchmajer). Tam byli hlavně vrstevníci, kteří se těšili na nás, takže všechno proběhlo, jak mělo. Až na to, že to celé trvalo dvakrát tak dlouho, než jsme plánovali, ale nikdo si netroufnul stěžovat.

■ Plány

V lednu (konkrétně v úterý 18.1.) se po delší době vracíme do Rybybyruby a s námi si napůl zahrají dávní hudební přátelé FILTR. To jest Petr Novotný a Filip Votava z divadla Krvik Totr. Petr ovšem důsledně až skoro nerudně trvá na tom, aby jejich hudební těleso nebylo s Krvik totrem spojováno jakkoli jinak, než ryze personálně. V únoru nebo v březnu se chystáme na odložený zájezd do Olomouce, možná zkusíme onen akustičtější set v Kotátku a pak už bude premiéra divadla.

Velký Michal je kromě jiného též fotograf (fotí například pro Svět a divadlo) a tak už asi půl roku slibuje, že uděláme nějaké reprezentativní fotky. K Vánocům dostal od tchýně osvětlovací deštník, tak snad jej nová hračka povzbudí.

■ Sebepropagace aneb Co máme

Máme pseudoklip na YouTube.

Máme krásnou facebookovou stránku.

Máme webovou stránku provázanou s Facebookem

Máme 52 facebookových přátel – možná mezi nimi chybíte PRÁVĚ VY.

Máme hranaté placky s kachničkou. Za deset korun (jedna hrana za dvě padesát).

Máme zbrusu nové nahrávky nových písní.

Máme novou kachničku, mechanickou.

Máme stále útulnější zkušebnu.

Máme spoustu nových fotek.

Máme vás rádi.

■ Bulvár

Froňkovi nedávno začalo jezdit auto, které si na jaře koupil od oblíbené firmy AAA, proslulé svou solidností. Pokud byste někdy s AAA hodlali sami obcovat, Michal vám jistě sám nebo s pomocí svého právníka poskytne spoustu užitečných rad.

Svoboda aspiruje na titul „Mirek Dušín Inženýra Vladimíra“. Odmítá používat nelegální software jako všichni ostatní normální lidé a vzpěčuje se dokonce i tak užitečné praktice, jakou je zneužívání možnosti vrátit hudebnímu obchodu zboží do 30 dnů bez udání důvodu. Rád vaří, nerad chodí do hospody. Je silný, usměvavý a krásný. Kdyby se nevzpěčoval mimomanželským aktivitám, byl by, milé posluchačky, takřka ideálním mužem, takto je však, jako ostatně skoro každý Mirek Dušín, víceméně nepoužitelný.

A jeden osobní úspěch: podařilo se mi vyměnit dvě speciální bonusová vánoční cédéčka Inženýra Vladimíra za cukroví. Pečete-li, můžete tímto způsobem už příští rok lehce přijít k cenné raritě. Pokud někomu cukroví zbylo, klidně ještě letos.

■ Praktické záležitosti

Na závěr jako obvykle připomenu, že si ve volné chvíli můžete odskočit na naše internetové stránky, ať už přímo k nám domů (www.inzenyrvladimir.cz) nebo na server bandzone.cz, což je tzv. síť druhé generace. Jako že tam nejenom jsme, ale můžeme všichni dohromady navazovat virtuální přátelství, sdílet písničky a tak. A což teprve počítadlo přístupů, jehož otáčení nám dělá takovou radost. O Facebooku ani nemluvě, tam hlavně sbíráme kamarády a strkáme fotky a aktuality. Michal tam ale dal třeba i řadu hezkých fotek z blues festivalu v Šumperku, kde letos místo nás hrál Johnny Winter.

Samozřejmě stále platí i to, že pokud byste od nás zprávy a pozvánky dostávat nechtěli, stačí dát vědět; obratem vás proklejeme a poté s bolestí v srdci vyškrtneme z adresáře. Se všemi ostatními se v zastoupení celého kolektivu Inženýra Vladimíra těší na viděnou a na slyšenou

Mikulka Vladimír

domů