Milí přátelé nepopulární hudby,
 

na úvod nové výroční zprávy z pocitu povinnosti zopakuji obvyklou mantru, že pokud z jakéhosi podivného důvodu vůbec nestojíte o nové a neobyčejně zajímavé informace o tom, co nového se událo s Vaší oblíbenou kapelou, můžete už dál, ke své velké škodě, nečíst. A že pokud byste snad dokonce vůbec o nic, co souvisí s vaší oblíbenou kapelou, už nikdy nijak nestáli, můžete nám to nějakou, pokud možno nezraňující formou naznačit. My vás obratem proklejeme a s bolestí v duši vyřadíme z mail-listu.

Vás rozumnější opět po roce srdečně zdravím a doufám, že spolu při četbě následujících řádků zažijeme mnoho hezkých chvil.

 

■ Co je úplně nejdůležitější

Úplně nejdůležitější je, že jsme koncem května přestali být chlapeckou kapelou. Malý Michal se totiž postupem doby rozhodl, že se vzdá exotické dvojkombinace cello–bicí ve prospěch bicích a místo za jeho cellem zaujala Ivona Kestlová, přezdívaná Ikona. Přes prázdniny jsme toho sice moc nenazkoušeli, i tak je ale zřejmé, že Ivona je výraznou posilou nejen v rovině v genderově‑estetické, ale i v ryze umělecké (což jsme ostatně předpokládali hned od začátku). Dalším pozitivem je, že na rozdíl od zodpovědných Michalů chodí nezodpovědná cellistka po zkouškách ochotně do hospody; pokud by se jí ještě časem začalo dařit přicházet na ony zkoušky zodpovědně včas, bude to úplně vynikající. V každém případě to teď Inženýrovi s Ivoniným žensky citlivým cellem zní velmi dojemně; až nás uslyšíte, zaslzíte.
 

■ Co je taky hodně důležité

S Antonínem Puchmajerem jsme nazkoušeli nové divadlo. Co do žánru to je kabaret, který se neobyčejně nápaditě jmenuje Kabaret a účinkuje v něm celá pánská sekce Inženýra Vladimíra se spoustou nových písní. Na jaře jsme Kabaret zahráli dvakrát v Potrvá, jenže se to tam zrovna moc nepovedlo, takže jsme ho celý rozvrtali a přezkoušeli, načež jsme začali objíždět hospody a kavárny a festivaly a teď už to jde o poznání lépe, opravdicky. Trochu smutné je, že Velký Michal přišel v důsledku překopání o svou profilovou roli lehce slaboduchého koně, kterou stejně neměl rád, a z činohry mu tak zůstalo jen němé zírání z předscény, což naopak dělá rád a publikum opakovaně reaguje s obtížně vysvětlitelným nadšením; Malý Michal si udržel klíčovou pozici Majitele představení, já se jako činoherec krátce ukážu po boku Velkého Michala coby úplný idiot. Milovníci kuriozit jistě ocení, že vznikla zcela nová postava zlého vepře, které se ujal Martin Švejda. Z divadelního grantu jsme mu pro tuto příležitost koupili moc krásnou a moc drahou gumovou masku, vůbec si v ní není podobný. Ale to jen tak pro zajímavost, s Inženýrem to souvisí dost volně.

Bývalý kolega Ptáček na premiéře v Potrvá natáčel: činoherní kousky vypadají třeba takhle, minimalistická hudební čísla zase takhle. Ale jsou tam i neminimalistická čísla, jen je zatím nikdo nevylovil ze záznamu a nevyvěsil.

Když na to přijde, hrajeme Kabaret jako dvoják s koncertem Inženýra, takže si milovníci hudby i divadla přijdou na své za jedny peníze. V nejbližší době dojde na dvoják v pátek 4. listopadu v Praze v Ryběnaruby a pak v úterý 15. listopadu Hradci Králové ve Čtyřce. Mimochodem, kdybyste někdo věděl o nějakém hezkém klubu nebo hospodě, dejte vědět, cíleně se profilujeme jakožto prostorově nenáročné a veskrze mobilní kavárensko‑hospodské uskupení, vhodné pro pobavení širokých mas.
 

■ Co stojí za zmínku

Zkusili jsme trochu zapracovat na sebepropagaci. V tomto rámci vznikl lehce fetišistický klip k písni Ženy asi tak v mém věku, což mělo ten nemilý následek, že si mě to někde nějak zapamatovalo a kdykoli teď otevřu YouTube, vnucujou mi se slovy „Nalezli jsme několik kanálů, které by se vám mohly líbit“ další a další kousky podobného ladění. Pokud by někdo věděl, jak se této pozornosti zbavit, budu vděčný za radu. Na YouTube máme ještě pár dalších klípků, ale to jsou spíš jen takové pohyblivé série fotek s hudbou. Delší dobu je též slíbený nový plakát s mechanickou kachnou, zatím ale zůstává pouze u slibů.

Protože se nám za poslední rok nepodařilo nahrát dostatečné množství nových písní, nouzově jsem sesypal různé povedenější kousky z nejrůznějších zákoutí počítače na jedno cédéčko. Jmenuje se Sběr a obsahuje písně z posledních dvou let; sólové i celokapelové (zatím ale ještě pořád bez Ivony). Ivonu si nicméně lze společně se mnou a s Michalovým hrníčkem prohlédnout na dokumentárním videu z jedné z prvních společných zkoušek (natáčel, pokažený materiál nastřihal a legračně otitulkoval Velký Michal). Oba Michalové navíc na YouTube věší záběry, jak jezdí s motorovými autíčky kdesi po smeťáku, takovým dětinskostem ale reklamu dělat nebudeme.

Malý Michal má nové bicí, takové celkem normální, černé. Po původním kovovém rámu ověšeném různými cingrlátky se nám všem sice trochu stýská, nelze však přehlédnout, že to teď jde celé mnohem lépe a přesvědčivěji sesadit dohromady. Oblíbený rituál hledání šroubků a pružinek na trase mezi autem a koncertním pódiem patří, zdá se, již definitivně minulosti. V souvislosti s nákupem nových bicích se Michal váhavě přiznal, že tajně začal bubnovat s teplickou kapelou Spolčení hlupců; Inženýra nicméně nefláká o nic víc než dřív. Hlupci jsou sympatické seskupení a mají dokonce i zpěvačku; už jsme s nimi hráli dvakrát v Teplicích a v neděli 15. října zahájíme novou pražskou sezónu společným koncertem v undergroundu vinohradského Café V lese.
 

■ Co jsme prováděli v Hronově (veselé historky)

Na divadelní festival do Hronova jsme sice s Kabaretem nepostoupili, ale mazaně jsme přísný postupový systém obešli a pod heslem Hron‑off jsme si během festivalu domluvili osvědčený kabaretně‑hudební dvoják v osvědčené hronovské kavárně Blanka, jejíž majitelka se na rozdíl od loňska dokonce letmo osobně ukázala (ale jenom mně). Po neobyčejně příjemném vystoupení a sponzorském guláši se sucharská činoherní sekce obrátila ku Praze, zatímco hudebníci se v povznesené náladě vydali slavit do Hororu; s ambiciózním cílem projamovat se až k odjezdu Ivonina ranního autobusu. Cíl se podařilo splnit jen částečně: Ivonu jsme za svítání k jejímu autobusu odvlekli celkem bezpečně, pokus o jamování s místními country muzikanty skončil těžkým fiaskem. To bylo zostřeno rozbitou zavařovačkou s nakládanými syrečky a podivuhodnou epizodou, která dostala pracovní nálepku „pán s dřevěnou kravatou“. Na podrobnosti se ptejte Malého Michala - sice si ráno skoro nic nepamatoval, ale několikrát jsme mu to se všemi podrobnostmi převyprávěli, takže je bezpečně v obraze. Ivona poté bezpečně dojela do Prahy, díky čemuž už za dva dokázala nestihnout přesunutý začátek domluveného vystoupení na hronovském country festivalu, čímž jsme přišli o možnost zahrát si v parku Aloise Jiráska před početným country publikem coby Inženýr Vladimír Countryband. Sympatické festivalové pořadatelky jsme se pokusili usmířit krabicí dortíků z učňovské cukrárny; snad na nás nezanevřou a napřesrok se podaří hronovské country prokletí nějak zlomit.
 

■ O něčem úplně jiném

Facebook nově nabízí stránku se statistikami (možná to není až taková novota, ale pořádně jsem jí prozkoumal až teď). Zajímavé je, že mezi registrovanými příznivci Inženýra Vladimíra je 55% žen a pouze 39% mužů (ti zbylí jsou genderově nezřetelní). Nerad bych se pouštěl do hlubokých závěrů, ale vypadá to, že se Ivona bude muset mnohem víc snažit.
 

■ Kde nás najdete a uslyšíte

Hrát budeme jak samostatně, tak společně s Kabaretem; tam i onde vás uvidíme neobyčejně rádi a po vystoupení si s vámi rádi zajdeme do baru nebo kamkoli jinam.

Virtuálně nás můžete navštívit na facebooku (snažíme se, aby to tam žilo), na našem webu a na Bandzone. A taky na webu nebo na facebookovém profilu Antonína Puchmajera.

Mimochodem, dotáhli jsme to na 94 facebookových fanoušků a rádi bychom je co nejdřív zaokrouhlili na stovku. Berte to jako výzvu.

 

   Za Inženýra Vladimíra Mikulka Vladimír

 

■ P.S.

Vánoce jsou sice ještě daleko, ale připomínám, že nabídka výměny bonusových cédéček za cukroví platí i letos.