můj tým mediálních poradců mi důrazně doporučil, abych s vámi, milí přátelé, komunikoval podstatně intenzivněji a přátelštěji. Taky říkají, že je dobré lidem důkladně a nevybíravě mazat med kolem huby, a to zcela bez ohledu na míru či dobrý vkus. Pokusím se zde o obojí. Pokud by to snad nevyšlo úplně dokonale hned napoprvé, hodlám být vytrvalý a postupně se v obou disciplínách zlepšovat. Když člověk vidí, co všechno zvládnou paralympionici, to bylo, abych tu a tam nedal dokupy jednu pitomou půlstránku. Jo, a taky mi poradili, že je dobré udělat v každém odstavci nějaký slaboduchý vtip, že to lidi mají rádi.
Ale teď zcela vážně: Jana má nový snímač značky Lee Hooker. Přesněji řečeno: má snímač, předtím žádný neměla. Je to starosvětsky vyhlížející celodřevěná krabička, připlácnutá z boku k houslím jako hranatý nádor, prostě divná věc. Škoda, že v Jiným Kafi je to tak malé, že housle nadělají dost randálu i bez snímače. Ale až dáme s Janou Lucernu, bude se Lee Hooker jistě hodit.
Ve zkušebně máme fixovaný strop. Dlouhá léta se tam při každé změně teploty, zvlášť na podzim, sypala shora ve velkém omítka, až mi došla trpělivost, v Baumaxu jsem koupil nějaký speciální přípravek a pokusil jsem se ho ve sklepě stříkat nad sebe. Zatím jsem neměl odvahu jít zkontrolovat, jestli to funguje, ale jsem optimista; vlasy mi přípravek slepil výtečně, ruce, obličej a boty jsem musel oplachovat ředidlem další dva dny. Jenom plíce si poradily samy od sebe, levou zadní.
Nahrávání nového cédéčka je na spadnutí. Koupil jsem za tímto účelem krásnou novou zvukovku z druhé ruky, takže už se už jednoduše nemůžeme nechat odradit. Dámy se nemohou dočkat a v jednom kuse loudí, kdy už konečně začneme, že mají před Vánocemi spoustu volného času (ano, přesně tohle byl ten povinný slaboduchý vtip). Písní k nahrání je v každém případě spousta.
Shlédnout lze i pár aktuálních fotek z Jinýho Kafe. Kateřina si totiž koupila příšerně drahý objektiv a chtěla ho vyzkoušet v bojových podmínkách. Fotek je spousta, bohužel vypadají všechny dost podobně, což samozřejmě není chyba fotografky, příště holt budeme muset vymyslet nějakou měňavější pódiovou show. Na snímku dole je zasněná paní majitelka. Naivně jsem se domníval, že jí udělám radost, když obrázek nasdílím na její Facebook, jenže neudělal. Mimochodem, fotky jsou z listopadového koncertu, na kterém jsme s Petrem Mazurem oslavili narození jeho druhého potomka. Předtím jsme společně hráli, když se stěhoval do Kobylis, a ještě předtím, když se mu narodil první potomek. Peťa umí žít naplno.
Kdybyste se na nás chtěli přijít podívat, nejbližší koncert půlbandu (tj. ve složení Mikulka + Havláková) se chystá na pondělí 14. prosince v osvědčeném klubu Jiný Kafe; bude to napůl s chlapeckým triem Adambe.
V sobotu 19. prosince od čtyř budu hrát sólově v Kongresovém centru na trochu záhadné veleakci jménem United Pacool Market, kterou pořádají United Islands, ale cosi mi napovídá, že to nejspíš nebude na té úplně nejhlavnější scéně.
Za Inženýra Vladimíra zdraví Vladimír
domů