Na úvod potvrzení radostné zprávy: cédéčko je tu. Tentokrát již kompletně a se vším všudy. Důkaz viz foto, hudební vzorky jsou k náslechu na Bandzone. Případní nedočkavci se mohou hlásit okamžitě (kousek je za stovku a dá se poslat poštou), s dočkavci to osobně vyřešíme na koncertech. Obzvláště vhodnou příležitostí je samozřejmě slavnostní křest, pro který jsme si rezervovali nezvalovsky jarní datum 25. února (pokud vám tenhle vtip nedává smysl, milí mladší přátelé, buďte jen rádi). Křtít se bude v kavárně Potrvá, účast přislíbila řada muzikantů, kteří se na nahrávání podíleli, mnozí z nich zahrají i naživo, zkrátka velkolepá a neopakovatelná událost. Tedy doufejme. Zvláštním a obzvláště milým hostem je Marek Doubrava. Předpokládám, že nasadí kousky své slovutné kapely Hm… v sólové úpravě, ale do dramaturgie jeho půlky večera mu samozřejmě kecat nebudeme.
Aby nebylo významných událostí málo, ve čtvrtek 19. ledna si připomeneme otřesných dvacet pět let od premiéry první inscenace Puchmajera. Oslava proběhne v Rubínu (kde jsme prožili naše divadelně nejhezčí léta), přijde přes dvacet bývalých i současných členů, a vespolně budeme z paměti dolovat nejrůznější zasuté bizarnosti, včetně několika značně letitých písní. Společenská úroveň večera je nezpochybnitelná, umělecky se budeme snažit, jak to jen půjde. Jisté je, že něco takového máte šanci vidět a slyšet naposledy, dál se už budeme scházet nejspíš jen u příležitosti pohřbů jednotlivých členů a exčlenů. I když tedy, představa speciálního kabaretu pro tyto příležitosti je lákavá, ne že ne. Tematicky vhodných čísel bychom měli dost a dost.
Pokud byste se chtěli podívat na úplně nejstarší puchmajerovský záznam, je tady. Milovníkům kuriozit doporučuji, byť s jistým ostychem: sám jsem na to po letech zíral se směsicí rozměklé nostalgie a tiché hrůzy, co všechno jsme se nestyděli provozovat na veřejnosti. Technická kvalita není oslňující, nicméně i tak lze velmi dobře rozeznat, že Švejda se pyšní bujnou kšticí, já mám řídký vous a v očích takový jako že něžně naivní výraz. Škorpil chybí, protože byl tou dobou stále ještě nezkaženým středoškolákem, kterého rodiče nepustili na každou kravinu. Mimochodem, zachycen je tu i náš úplně první hudební výstup, hraju v něm na prastarou československou lubovku, která se sice skoro nedala neladit, ale byla překrásná. Kde je jí konec.
Pokud byste si chtěli aktuálně poslechnout to, co jsme minulý týden o Puchmajerovi napovídali do Mozaiky na Vltavě (to už včetně Škorpila), tak tady. Za obzvláště radostnou zmínku stojí, že po rozhovoru pustili dávnou píseň Hřbitůvek z cédéčka Puchmajerův Ruch, toho bychom se teda nenadáli. Hřbitůvek na Vltavě, ty vole! Před ním šel do éteru Milan Svoboda a po něm Beethoven nebo něco jiného důstojného na tenhle způsob. Vydržet, to je to, oč tu běží.
Těším(e) se na viděnou a na slyšenou!
Zdraví Vladimír (a oba kolektivy)
Inženýr Vladimír (rockband):
web: www.inzenyrvladimir.cz
facebook: https://www.facebook.com/inzenyrvladimir
bandzone: http://bandzone.cz/inzenyrvladimir
bandcamp: https://inzenyrvladimir.bandcamp.com
Antonín Puchmajer D. S. :
web: http://antonin-puchmajer-d-s0.webnode.cz/
facebook: https://www.facebook.com/antoninpuchmajer/
domů
zpět na zprávy a novoty