Milí přátelé nepopulární hudby,

od červnového křtu cédéčka Kanálem snů, kdy jsem psal naposledy, se přihodilo leccos. Například proběhlo nejsušší léto (píše se to takhle? vypadá to trochu divně, jako nějaké japonské jídlo)  za posledních pět nebo kolik set let. Během onoho rekordně suchého léta jsem odehrál celkem šest openairových koncertů, a z toho čtyřikrát pršelo. Jeden pak snadno nabude dojmu, že by nebylo marné přibrat přivolávání deště jako drobný vedlejšák. Zbývá už jen zapracovat na tom, aby nepršelo pouze chvilku (tj. od chvíle, kdy se připraví aparatura do momentu, kdy se aparatura zase sbalí), ale hezky poctivě až do rána.

No nic, to jen tak na okraj. Byl bych nerad, aby to vypadalo, že si tu hned na úvod stěžuju. Jasně, já vím, tak trochu si tu na úvod stěžuju, ale zkrátka bych byl nerad, kdyby to tak vypadalo, na tom snad není nic tak nepochopitelného, krucinál. Byl bych rovněž velmi nerad, kdyby to vypadalo, že se tu snad hned na úvod nějak rozčiluju nad vaší latentní nechápavostí, milí příznivci nepopulární hudby. To už by mě fakt trochu naštvalo, abych použil eufemismu. Fotka je z Orfestu, kde lilo úplně nejvíc, takže nás to spláchlo i se všemi mokrými dráty dovnitř. No a vidíte, jaký jsem byl v inteiéru nenaštvaný, ba skotačivý.



Mimochodem, když jsme u těch eufemismů: zúčastnili jsme se s celou kapelou folkového soutěžení zvaného Notování, v prvním kole jsme slavně zvítězili v posluchačském hlasování a postoupili do kola dalšího, kde to taky docela šlo. Hrál jsem už na Notování párkrát sólově, s nevalnými úspěchy, zhruba ob rok (vždycky když mi z té předchozí účasti jakž takž otrnulo) a vůbec mě nenapadlo, že by se do toho mohlo chtít celému kolektivu. Vida, ono chtělo, a jak to bylo věci ku prospěchu. Obávaný folkový kritik Miloš Keller o nás napsal nečekaně vlídně, pochválil nám funkční používání vulgarismů (to mi právě připomněly ty eufemismy na konci minulého odstavce) a dodal cosi v tom smyslu, že jsme ho potěšili skoro jako Choroši. Nejdřív jsem byl trochu zaskočený (Choroši jsou populární rozverná trampská kapela, pokud se neorientujete, třeba tady), ale vlastně proč ne, vždyť já taky poslouchám ledacos.

To však není historky konec. Na druhém kole Notování totiž došlo k události opravdu zásadní: kde se vzal, tu se vzal, přihlásil se nám bubeník. O rozšíření kapely jsme už nějakou dobu akademicky spekulovali, konec konců i na cédéčku je většina písní s bicími, takže jsme si rovnou plácli. Tím spíš, že se jedná o bicí light, s cajonem místo kopáku a s maličkým virblem. Pro Inženýra ideál. Náš nový bubeník se jmenuje Martin (trochu komplikace, jeden Martin už v kapele je), hraje taky ještě metal a dříve provozoval jazz, což se zdá být pro Inženýra kvalifikací naprosto ideální. V nové sestavě jsme si bez zkoušení zkusmo zahráli na Festiválku na dvorku a pak ještě na oslavě Martinových narozenin, ale to byl ten druhý Martin, bubeník Martin nic neslavil, já to hned říkal, že se to plete. Se vším všudy to rozbalíme v říjnu v Elpíčku (viz níže). Elpíčko je nový klub na Palmovce a je to tam moc pěkné, ověřil jsem si to v létě sólovým hraním (koncert se konal uvnitř, takže nepršelo). V říjnu tedy v plné sestavě, a v poněkud divoké žánrové kombinaci se sympatickou jednočlennou elektronickou kapelou Zuckmantel, kterou provozuje Martin Zikán. O různých stylech byla smířlivá řeč výše, všeobjímající poselství tudíž netřeba opakovat. Doražte, budete zírat.

A nyní o něčem úplně jiném: na obrázku jsou naftová kamínka Rekord, na která bubnoval Martin při natáčení cd Kanálem snů, a to topůrkem od sekery. Ten první Martin, pochopitelně, s tím druhým jsme se tehdy ještě neznali. Znělo to výtečně a zpětně to lze chápat i jako vpravdě chlapské vymezení se vůči energetické krizi. Řekl bych. (Mám teď takový nutkavý pocit, že jsem tu fotku už jednou posílal, ale jsem trochu líný to kontrolovat, pokud ano, omlouvám se.)



Milá vzpomínka: proběhl třetí ročník domácího Festivalu na dvorku. Samosebou pršelo, když jsme ale sklidili rozloženou aparaturu, pršet přestalo, a když jsme ji znovu rozložili, už nezačalo, takže z toho nakonec byl hezký večer zakončený jam session. O hezkých fotkách ani nemluvě (a na téhle jsou i oba Martinové).



Nezbytná veselá historka. Vždycky jsem měl pocit, že v porovnání se všemi jinými lidmi píši strašně pomalu na mobilním telefonu. Zvláště jsou-li ti jiní lidé mladí lidé. Cestou do Mělníka na tamější openmike mě v tomto ohledu udělala radost kolegyně písničkářka Alžběta Dudová, která už někde v Neratovicích začala smolit esemesku s omluvou, že máme zpoždění, a pak to na náměstí v Mělníce vzdala, protože jí pořád ještě neměla dopsanou (bylo to ovšem důsledkem zarputilého hledání ideální formulace, nikoli vinou manuální nemotornosti). Nakonec to tolik nevadilo: Libor Bradáček není tak docela striktní organizátor, mělnický openmike tudíž skončil jako obvykle až nad ránem, s mnohahodinovým skluzem a v naprostém vyčerpání všech zbylých přítomných. Pár minut zpoždění na začátku tudíž nehrálo zásadní roli.

Ale to jsou jen takové řečičky na okraj, jakéhokoli organizátora openmiku zcela upřímně obdivuji, kdybych se snažil cosi takového uspořádat já, roztřískal bych si hlavu o zeď nejpozději v polovině prvního pokusu. Však jsem se taky takové nerozvážnosti nikdy nedopustil a dopustit ani nehodlám. Naštěstí tu jsou jiní, vlídnější, tolerantnější, vytrvalejší. Aleš Pokorný právě rozjíždí zbrusu novou sérii v Salmovské kavárně, kde je nadobyčej útulně a navíc jí každý snadno najde, protože se nachází přímo naproti Kavárně U Božího mlýna, kde se openmiky konaly dlouhá léta. Jako starý sentimenťák neodolám pokušení připomenout, že právě tam jsme kdysi měli s Janou náš první koncert v duu, ze kterého se pak postupně vyvinula dnešní kapela (i když Jana už s námi bohužel hraje jen svátečně). Jó, to byly časy. Našel jsem i fotku. Listopad 2013.



Ze slibných akcí se teď ve středu 28. září chystá křest alba Radiopop kapely Sebedrás v Paláci Akropolis, kde budu hrát (sólo) coby rozehřívač davů. Sebedrás je kapela scénáristy a spisovatele (tedy mimo jiné)  Jiřího Vaňka, se kterou jsme už s Inženýrem párkrát společně vystupovali, takže je mohu s klidným svědomím doporučit, kdybyste nevěděli co s volným večerem. Nebo co s volnými financemi v případě zájmu o nákup CD či LP. Na dotyčném albu kromě stálé kapely hraje a zpívá řada hostů zvučných jmen (od Yellow Sisters, přes Kittchena až po Xindla X),  možná se někdo z nich objeví naživo i v Akropoli, ale do toho nevidím, takže jen tak nezávazně spekuluji, zatímco Jiří v tomto ohledu zdatně mlží.

Kdyby vám pak ještě nějaké finance zbyly, vězte, že od nás si lze koupit nejen nové cédéčko, ale také elegantní tričko,  a že k tomu jako bonus přidáváme placky a magnetky a reklamní sirky, prostě co vás napadne nebo klidně i nenapadne. Přehledně viz níže.

Obchodním prohlášením se pro tentokrát loučím a jménem celého kolektivu se těším na případnou viděnou či slyšenou:

 

středa 28. září ... Palác Akropolis, 19:00

Inženýr Vladimír (sólo) jako host na křtu alba Radiopop kapely Sebedrás

čtvrtek 6. října ... NAPALMĚ, 19:00

Inženýr Vladimír (sólo) + různí další, vespolná hudební radovánka

čtvrtek 13. října ... Elpíčko Palmovka, 20:00

Inženýr Vladimír (rockband) + Zuckmantel

pátek 21. října ... Všechromy, 19:00

Inženýr Vladimír (rockband)

 

sobota 29. října ... Karlštejn, 19:00

Inženýr Vladimír (sólo) + Aleš Pokorný & hosté, cyklus Folk street pod Karlštejnem

podrobněji na www.inzenyrvladimir.cz/koncerty.htm

 

Vladimír

 

--------------  lze nahlédnout a zaposlouchat se --------------

webwww.inzenyrvladimir.cz

facebookhttps://www.facebook.com/inzenyrvladimir

instagramhttps://www.instagram.com/inzenyr.vladimir/

 

streamování hudby:

Spotify

bandcamp (tady lze všechna alba oficiálně stáhnout)

bandzone


------------------------------  obchůdek ------------------------------

 

zájemcům o fyzický nosič rádi pošleme cédéčko na dobírku (nebo i více různých cédéček)

cd Kanálem snů je k dostání v prodejnách nakladatelství Galén a mělo by být dostupné i v lepších knihkupectvích (ale na to my vliv nemáme)
totéž trička, v nejrůznějších velikostech (v pánské i dámské mutaci)

 

KANÁLEM SNŮ (2022, kapela) … 250,- 

CO JSME PROŽILI (2020, sólo)  … 100,-  (nebo jako bonus k libovolnému jinému nákupu)

SEXAPPEAL (2017, kapela)  …  150,-

DVA ROKY SVOBODY (2012, kapela)   … 100,-

VELIKÝ SBĚR (výběr 2006-2010, sólo + kapela)  … 100,-

 

ANTONÍN PUCHMAJER: BE POZZY!

(písně z kabaretu Be Pozzy!, 2015)  … 100,-