Úvodem se nelze nevrátit k zimním radovánkám. Nevím, kdo si na to ještě vzpomíná, ale i v letošní rekordně mírné zimě byl jeden opravdu mrazivý týden: ten, kdy jsme s celou kapelou openairově hráli na vánočních trzích ve Strančicích. Sněhová idyla, mrzlo až praštělo, takže i hasiči s politováním oznámili, že mohou svou stříkačku předvádět jen dvě hodiny, než jim zamrzne nádrž s vodou. Na vánočně vyzdobeném pódiu sice byla taková ta plynová zahřívací muchomůrka, jenže ta zamrzla skoro hned (naštěstí se jí po chvíli podařilo rozmrazit pomocí jiné muchomůrky, dosud kupodivu nezamrzlé), do toho sáně s andělem a dědou Mrázem, nebo co to bylo za chlapa, a bosá provazochodkyně (fakt bosá, nekecám), dětský sbor pějící koledy - a muziku tvrdili členové Inženýra Vladimíra namačkaní kolem oné nepřesvědčivě hřející muchomůrky jako jeden prokřehlý muž. Zkrátka atrakce ladovských parametrů. S bezpečným odstupem je zábavné na to vzpomínat, slovy i obrazem.

Prosincový koncert v ne úplně přesvědčivě zateplené bývalé mladoboleslavské márnici (teď už je to ovšem sympatický klub, umrlci žádní nebo možná jen šikovně zamaskovaní někde v koutě) byl v porovnání s výše popsaným vánočním setkáním slaboučkým čajíčkem. Ale celá ta akce - zvaná Underfolk - je více než chvályhodná, o tom žádná. Zahráli jsme si s Alžbětou  Dudovou, s níž jsme se pak ještě jednou sešli v rámci mezigenerační družby v Praze v Míšeňské kavárně. Což připomínám hlavně proto, že se mi zatím docela daří naplňovat záměr učinit z téhle sympatické a útulné kavárničky základnu pro pravidelné sólové koncerty. Dramaturgie je průzračně jednoduchá: pozvu hudebníka, kterého bych si sám rád poslechnul, a zahrajeme napůl. V květnu to byl Honza Řepka, s nímž sice chodíváme hrát biliár a pétanque, ale společný koncert jsme měli úplně poprvé. Přestože nám to na společné fotografii tak neodolatelně sluší. (Mimochodem: pokud by  se někdo chtěl do naší biliárové či pétanquové skupinky přidat, hlaste se, sportovců není nikdy dost. Nejlépe samosebou přímo na koncertu, ale není to podmínkou.)



Pro kapelu je zásadní událostí první půlky roku absence Petra Mazúra, naší instrumentální i lidské opory. Opora až do června tuní akademickou kariéru u protinožců, což Petrovi samosebou přejeme, ale věci to poněkud komplikuje, ne že ne. Rozloučili jsme se koncertem ve Válci, kde jsme měli hrát napůl s populárním Člověkem krve, jenže ten na poslední chvíli ochořel, což vedlo k tomu, že jsme volný prostor využili k přehrání úplně všeho, co jsme uměli, a občas i něčeho, co jsme zas tak moc neuměli. Byla z toho akce veskrze příjemná, tím spíš, že s námi hrála i Jana, což je už bohužel docela vzácné. Nálada byla veskrze uvolněná a nijak výrazně si nestěžovali dokonce ani ti posluchači, kteří přišli spíš na Člověka krve. Nebo tedy alespoň ne přímo nám a na místě. Kdo chce slyšet a vidět důkaz, může kliknout zde.

Momentálně za Petra zaskakuje klavírista Tomáš Kraus (znáte ze Smaženého Řízku nebo z Krumpáčů). Ten nás na zkoušce oslnil blikajícími miniaturnímu skládacími kláveskami a pak se na koncertu v Arše (kam si nás do svého kabaretu pozval Jan Burian) tak beznadějně zamotal kdesi v zákulisí, že to vypadalo, že cestu na jeviště už prostě nikdy nenajde a budeme to muset odehrát bez něj. Nakonec se ale na poslední chvíli odkudsi vynořil, čímž mě připravil o výbornou pointu tohoto odstavce (tedy, ne že bych mu to chtěl vyčítat).  

S jistými rozpaky se musím přiznat: hráli jsme taky na Portě. Tedy ne vysloveně na Portě, ale na pražském předkole Porty. Byli tam na nás vlídní a dokonce jsme postoupili do dalšího kola, jenže tam už jsme nedorazili, protože jsem musel odjet na Island. Obávám se, že se na nás kvůli tomu trochu i naštvali. Hoši z kapely sice navrhovali, že by mohli zahráli beze mne jen tak instrumentálně, ale myslím, že je lépe pořadatele příliš nedráždit. Nicméně, proč to píšu: na Banzdone se objevil roztomilý ohlas, který mě osobně potěšil víc, než kdekterá hezká recenze. Cituji bez úprav: „Vaše tvorba je odporná !!! Jak Vás mohli doporučit psychopatičtí porotci … [ následují jmenovité urážky porotců, jednoho po druhém ] … Tato soutěž byla kdysi moc hezká, než se do ní přihlásili nesmyslní hráči jako Vy , různí obrýlení , opírsingovaní , holohlaví a nemytí punkáči v tričkách Visací zámek“ Piercing sice nikdo z nás nemá, ale něco na tom je: Martin i Lukáš nosí brýle, no a kdyby nebylo zbytí, tričko s Visacím zámkem by se taky někde sehnat dalo. Ale na vlasy a nemytost si sáhnout nedáme, s tím nepočítej, kamaráde!

Jako obvykle nemůže chybět pár sebepropagačních novot z virtuálního světa. Na Spotify jsme začátkem ledna dosáhli (a vzápětí svižně překročili) jubilejní stovku sledujících. Pokud by se vám to nezdálo dost impozantní, vězte, že na nepopulární kapelu to není špatné číslo; radoval jsem se jako malé děcko. Za zmínku stojí také skladba posluchačů (viz obrázek), především lítý souboj o druhé místo mezi Brnem a Brdem. Při této příležitosti jsem s údivem zjistil, že se ono tajemné Brdo v poslechovosti řadí mezi špičku i u jiných kapel. Nejspíš něco důležitého nevím; pokud se v tom někdo vyzná, rád se nechám poučit, nejistota v tak zásadní věci je děsivá. Tak či onak, berte to tak trochu jako výzvu: kdo dnes nemá dost příznivců na Spotify, je za beznadějného lúzra. A to byste jistě nechtěli, že ne? Že ne?!

Pokud byste snad ještě virtuálu pořád neměli dost a chtěli si na Spotify (nebo ještě lépe přímo u zdroje) poslechnout 20. díl podcastu Jana Buriana Zavěšený kafe, ve kterém si se mnou patriarcha Osamělých písničkářů popovídal o životě a tvorbě, mohu to všem ve vší skromnosti jen doporučit. Dozvíte se všechno: takhle dlouho jsem o sobě ještě nikdy nemluvil a nejspíš zas dlouho nebudu. (Mimochodem, onen podcast stojí za poslech, i když se v něm třeba zrovna neproducíruji já).

A na závěr, s jistým ostychem, abych to nezakřiknul, malý výhled: zatímco Petr pobývá u protinožců, rádi bychom se zbytkem kapely nahráli pár původně sólových písniček v aranžmá Martina Strakoše (protože on tohle na rozdíl ode mne umí). Zatím jsou nahozené dvě, ale jistě se to časem zlepší.

--------------  lze nahlédnout a zaposlouchat se --------------

web: www.inzenyrvladimir.cz

facebook: https://www.facebook.com/inzenyrvladimir

instagram: https://www.instagram.com/inzenyr.vladimir/

streamování hudby:

Spotify

bandcamp (tady lze všechna alba oficiálně stáhnout)

bandzone

------------------------------  obchůdek ------------------------------

zájemcům o fyzický nosič rádi pošleme cédéčko na dobírku (nebo i více různých cédéček)

cd Kanálem snů je k dostání v prodejnách nakladatelství Galén a mělo by být dostupné i v lepších knihkupectvích (ale na to my vliv nemáme)
totéž trička, v nejrůznějších velikostech (v pánské i dámské mutaci)

KANÁLEM SNŮ (2022, kapela) … 200,- 

CO JSME PROŽILI (2020, sólo)  … 50,-  (nebo jako bonus k libovolnému jinému nákupu)

SEXAPPEAL (2017, kapela)  …  200,-

DVA ROKY SVOBODY (2012, kapela)   … 100,-

VELIKÝ SBĚR (výběr 2006-2010, sólo + kapela)  … 100,-

ANTONÍN PUCHMAJER: BE POZZY!

(písně z kabaretu Be Pozzy!, 2015)  … 100,-