Milí přátelé nepopulární hudby,

v neděli odpoledne skončilo léto a nejspíš už se nevrátí. Je tudíž nejvyšší čas na podzimní zprávu. Samosebou i s ohledem na to, že v pátek bude další hudební večer v Míšeňské kavárně, což je pravidelná série sólových koncertů, na které si zvu různé sympatické hudební kamarády a všechny ostatní, to jest vás, milí kamarádi, se snažím ponouknout k tomu, aby si nás přišli poslechnout. Zatím to jde poněkud ztuha, ale neztrácím optimismus - v Míšeňské je to nezpochybnitelně hezké a my jsme přece taky super. Tak kde je problém, sakra práce? Tentokrát přijede až z dalekého Nejdku divadelník, dramatik, učitel, hudebník a hrdý sudetský patriot Óňa Šulc, frontman kapely Nová bába. Reklamní slogan pochází od něj, ale mohu se bez rozpaků připojit: „Soft verze všeho co máte rádi. Incesty, domácí násilí a písničky o zvířátkách, které byste neradi našli v leporelu svých dětí.“ Neváhejte.

Do Míšeňské kavárny navíc neprší. Pokud jste sledovali letní openairový seriál „Kaštan-zahrádka“, mohli jste si všimnout, že se mi i letos podařilo navázat na loňské rozhánění sucha hudbou: když jsme s kolegou Hanzíkem ohlásili koncert, rozpršelo se jak hovado. Odvolali jsme koncert - sluníčko. Domluvili jsme náhradní termín - zase jak hovado. No, na třetí pokus to vyšlo, abych to zbytečně nedramatizoval. Po koncertu jsme sucho s posluchači decentně zapili, spořádaně jsme se rozjeli do svých domovů, já nechal ležet pod stolem mobil (pokud se teď někdo ptá, proč jsem nechal ležet mobil v Kaštanu pod stolem, nezbývá mi, než odseknout: „to je pěkně pitomá otázka!“), ráno jsem zjistil, že přístroj nemám, budil jsem kamarády s žádostí, aby mě prozvonili, nic, s malou nadějí jsem jel přes celou Prahu do Kaštanu podívat se, jestli mobil náhodou neleží pod stolem, zapomněl jsem si doma tramvajenku, na Letné mě chytli revizoři, ale vypadal jsem už v tu chvíli tak nešťastně, že mě zas pustili. Ztracený přístroj celou dobu bezstarostně chrupkal pod stolem a případné kolemjdoucí nepoctivé nálezce nepřilákalo dokonce ani ono prozvánění. Prostě príma den. S telefonem jsme pak strávili spoustu hezkých chvil až do minulého víkendu, kdy se roztřískal pádem na tvrdou sudetskou dlažbu po koncertu v Lovosicích. Navzdory katastrofě nicméně potvrzuji, že tamní „čajovna-vinotéka-bez názvu“ je v tom zhola nevinně a že je to moc hezký podnik (úplně jako Míšeňská, bando zapomnětlivá) a že se tam pije hlavně pivo.

Když už jsem u hezkých míst, musím zmínit dva nedávné objevy: Kuželnu v Praze na Albertově a cukrárnu a kavárnu Pod Ronovem v Kravařích. Kuželna je naprosto neuvěřitelné venkovsky zapomenuté místo prakticky v centru Prahy, s teráskou, kulečníkovým stolem, příšerně rozladěným klavírem, stylovým výčepákem, nádhernou vyhlídkou a atmosférou, kterou kdosi hezky nazval „Sázava v Praze“. Vřele doporučuji. Při procházce po přilehlých městských hradbách se lze dočkat dalších výhledů a s trochu štěstí i značně kuriózních setkání (pikantní historku na požádání převyprávím, tady si netroufám). Neméně vřele doporučuji i Kravaře. Je to vlastně úplně opačný případ než Kuželna: vymazlená domácky útulná cukrárna, která by se neztratila na Letné nebo v Brně, jenže ona je přímo uprostřed Českého středohoří, se všemi těmi kopci a malebnými vískami a městečky okolo. A s vynikajícími domácími dortíky uvnitř. A k dovršení nádhery ještě navíc s útulným sálkem. V rámci kombinace koncertů s vlastivědnými zastávkami jsem cestou pod Ronov prozkoumal Úštěk, je krásný, ale to se vcelku ví (o tamním vozovém parku již méně), a taky Liběšice. O těch jsem ke své škodě nikdy předtím neslyšel - a na napůl zpustlý Dientzehoferův zámek jsem tudíž zíral jak puk. Mimochodem, používá se tohle sousloví ještě? Vzpomínám si, že jako dítěti mi to rodiče říkávali docela často, už dlouho jsem to ale neslyšel.

Hezké a vlídné je to taky v Čítárně Unijazzu (kousek od Bulhara směrem do ulice, která bývala Koněvovu, než jsme jí tomu darebákovi konečně odebrali), tam ovšem spíš uvnitř, ledaže byste byli nekritickými fanoušky dálnic a železnic. Ale zase lze vesele hlučet i po desáté, což nemusí být úplně k zahození. Z koncertu v Čítárně se vyloupla fotka, jíž se hrdě hlásím do soutěže o největšího pódiového dementa. Konkurence je v této kategorii drsná, ale troufám si ve vší skromnosti tvrdit, že se mezi vámi neztratím, milí hudební kolegové.

A po seznamu krás jedna praktická informace: konečně jsem se dokopal k uspořádání profilu Inženýra Vladimíra na YouTube. Takže pokud má někdo raději trubku než Spotify nebo Bandcamp, může se podívat sem. Kromě přehledně seřazených nahrávek a různých kuriozit na YouTube nově visí i technicky velmi slušné video z loňského křtu cédéčka Kanálem snů v Kaštanu, kde hrajeme v kompletní sestavě i s Janou (dík za nahrávku má Benedikt Skalník).'

Pokud byste chtěli mít živý hudební zážitek, rádi vás uvidíme v protežované Míšeňské kavárně (všimli jste si, že to zrádné cizí slovo umím napsat správně?), ale samosebou i jinde:

pátek 20. října … Café klub Míšeňská: Inženýr Vladimír (sólo) + Ondřej Šulc
čtvrtek 2. listopadu … Notování: Inženýr Vladimír (kapela) + mnozí jiní
čtvrtek 9. listopadu … Café hostel České Budějovice: Inženýr Vladimír (sólo)
pátek 10. listopadu … Underfolk Nymburk: Inženýr Vladimír (sólo)
sobota 11. listopadu … Festival Osamělých písničkářů: Inženýr Vladimír (sólo) + mnozí jiní
čtvrtek 30. listopadu … klub Válec: Inženýr Vladimír (kapela) + Původní Bureš
pátek 8. prosince … Coffee & Books Děčín: Inženýr Vladimír (sólo) + Erdela Teriérová
pátek 15. prosince … U šesti strun Písek: Inženýr Vladimír (kapela)

podrobněji na www.inzenyrvladimir.cz/koncerty.htm

Na viděnou a na slyšenou se jménem celého kolektivu těší

Vladimír