|
home
texty
cédéčka
mp3
o nás
kontakty
 |
1.
Píseň o umění
2.
Podél vody
3.
Pop tě pohladí
4.
Ten, kdo tahá
za nitky
5.
Před usnutím
6.
Čimice
7.
Odpoledne ve vaně
8.
Máma za horama
9.
Ráno v
metru, cestou do práce
10.
Poslední soud
11.
Bláto a hlína
12.
Přístav
13.
Zvláštní sen
14.
Jednoduší muži
15.
Lolita
16.
Barový rebel
17.
Montérky |
|
tahle píseň je o umění
stejně jako naše
divadelní představení
je o umění a taky o lásce
o lásce o tom
sladkym koření
tak třeba:
mladá herečka Magda se zamiluje do
sochaře Petra
chodí městem v krátké sukénce s hlavou v oblacích
špatně spí a zdají se jí divoké sny
tak trochu romantické a tak
trochu erotické
jak jí Petr svými silnými pažemi
pevně chytne a
prohne a povalí
aaah…
aahh…
a nebo třeba:
dneska ráno
napsal Facebook Petrovi
že Magda má už zítra narozky
teď se trápí
neví jaký asi tak dárek
co kdybych jí třeba složil písničku
ó Bože
já kokot raděj jí vysochám sochu
to jsem přece vystudoval v tom sem
přece dobrej
tak třeba Julii z tý bude mít Magda radost
skal je
dost do rána jsem hotovej
a nebo jindy:
Za pár dní má narozky
Petr
co bych mu tak asi dala přemýšlí Magda
mohla bych třeba
přestat spát s režisérama
nebo že bych mu zazpívala nějakou písničku?
ó Bože já kráva raděj mu vysochám sochu
nikdy jsem to nestudovala ale
myslím že mám talent
tak třeba Romea to bude mít Petr radost
chytne mě pevně a prohne a povalí aaahh…
tahle
píseň je o umění
stejně jako naše divadelní představení
je o umění
a taky o lásce
o lásce o tom sladkym koření
ignorovat popeláře ignorovat děti
jako pařez spát sám od sebe se
vzbudit
za ruku tě vzít a jít rozchodit sny
jdeme zvolna, co
noha nohu mine
stejně tě poprosím ať ještě trochu zpomalíme
strašně nerad bych měl rozmazaný vzpomínky
ty si ta jediná se
kterou chodim
ty si ta jediná se kterou chodim
jediná se kterou
chodim podél vody rád
slunce svítilo potom trochu pršelo
mokrý
tričko lepí se ti na tělo
jó tvoje tělo, to je tělo, na který se
každej lepí rád
každej to ví svět je zlý
ale hlavně že jsi
tady
vždyť zůstat sám
je jako trénovat na smrt
ty jsi ta jediná…
líně
teče čas
z tajemný tůně hluboko v nás
ty
jsi ta jediná…
míjíme houfy korektních
proroků
netušej že nám španělský mušky bzučej do kroku
smrtka tiše
hoří a po proudu odplouvá
od mostu k mostu od hausbótu k
hausbótu
čas nám hezky utíká a tričko ti usychá
ale nejsem
smutnej třeba zase zaprší
ty jsi ta jediná…
Kolikrát tě vyhodili z punkový kapely?
Kolikrát jsi zůstal v
hospodě úplně sám?
Kolikrát jsi tvrdil, že tě nic nebolí,
a
potom jsi pod peřinou brečel, tak jako já?
Tak jako já
Tak
jako já
Máme rádi pop! Je – jé - jé!
Máme rádi pop! Je – jé -
jé!
Pop tě pohladí, pop tě pohoupá
pop ti učeše vlásky a
punkový lásky ti pofouká
Tak jako já
Tak jako já
Kolikrát tě vyhodili… jé - jé - jé!
Kolikrát jsi zůstal úplně sám
Kolikrát jsi tvrdil… jé - jé - jé!
A potom jsi brečel tak jako já
Máme rádi pop! Je – jé - jé!
Máme rádi pop! Je – jé - jé!
Níťařské závody Zdice
zkrachovaly
textil
TIBA Beroun
zkrachoval
jen vlaštovky
krouží
nad Královodvorskými železárnami
nad vychladlou
válcovnou plechů
zastudena
jen ty nejodvážnější zaletí
až
nad velkolom Čertovy schody
proletí kolem vápencových skal
a
Havlíčkova mlýna
sestupujeme do Koněpruských jeskyní
a
vlaštovky nám klovou oči
průvodce náhle zhasne
ale nám to už ani
zdaleka nepřipadá
tak veselé a vtipné jako dřív
naše oči
zkrachovaly
středočeský kras
zkrachoval
vlaštovky a
všichni další ptáci
zkrachovali
celý okres Beroun
zkrachoval
svět se na to dívá
a je mu to úplně ukradený
svět tančí a zpívá
a je mu to úplně putna
okres Beroun
mizí z mapy
a světu je to úplně ukradený
okres Beroun mizí z
mapy
a svět se dívá jinam
Zasraný chytrý lidi - rozuměj světu a vědi co a jak
zasraný hezký
lidi - ty sympatický ksichty, co má každej rád
zasraný nadaný lidi -
ale co vy anebo já?!
Nebudem si řezat žíly - nic neni tak horký,
jak se může zdát
nebudem si řezat žíly - nic neni tak horký, jak se
může zdát
a nebudem vohejbat hřbety - nemáme se čeho bát
Dokonalej neni nikdo - každej dneska svou chybičku má
dokonalej neni
nikdo - každej dneska svou chybičku má
jeden je blbej, druhej má zas
kratší nohu a život neni žádnej špás
Vy mě podrazíte a já vás
prásknu - na radu se nemusíme ptát
vy mě podrazíte a já vás prásknu -
sami dobře víme co a jak
hlavně abyste mě měli rádi a já měl rád vás
Zasraný chytrý lidi - rozuměj světu a vědi co a jak
zasraný hezký
lidi - ty sympatický ksichty, co má každej rád
zasraný nadaný lidi -
ale co vy anebo já?!
Konečná stanice,
blázinec hospoda a márnice
a dál jen pustá
silnice na Teplice,
konečná stanice Čimice.
Stodvanáctka, pět
set pětka,
past na opilce, domov pro bezdomovce,
za sebou Bohnice,
před sebou dva tři měsíce
konečná stanice, no tak si vystupte.
Jenda sedí odpoledne ve vaně
listuje příručkou „Souložíme s chutí“
voda ve vaně zvolna vychladne
pomalu se šeří
a všechno nějak
tmavne
Proč se mi zvolna rozpouští ruce?
Kam se mi to ztrácí
obličej?
Proč jsem to nikdy nikam nedotáh?
Proč je proč je proč
proč je svět zlej?
Říká si Jenda, ne já.
Říká si Jenda, ne
já.
Říká si Jenda, ne já!
Proroci, kterym nechoděj lidi
bozi o kterejch neví nikdo nic
Jenda co sedí odpoledne ve vaně
a
všechno se mu šeří
a všechno mu ňák tmavne
Proč mi tak rychle
odcházej nohy?
Kam se mi propadá hrudní koš?
Proč jsem ten špunt
zavčas nevytáh?
Proč je proč je proč
proč je svět zlej?
Říká si Jenda, ne já.
Říká si Jenda, ne já.
Říká si Jenda, ne já!
Jenda, ne já!
Jenda, ne já!
šabadaba – šabadá
Říká si
Jenda, ne já!
Nikdy neříkej mi to dvakrát
nebo začnu jak dítě plakat
plakat jak
chudý dítě
co marně hledá svůj stín
Chudý dítě kterýmu máma
zmizela za horama
a táta ten hnusnej fláma
zmizel za horama s ní
Dneska ránu jsem se v metru
zamiloval do šestnácti žen
do
místních i do turistek
vášnivě i platonicky
jednotlivě i po
skupinkách
protože je jaro
protože jsem sám
a protože to
tak na světě chodí
Čím dál líp než kdy dřív umím si představit
poslední soud
ša la la la la la la la - poslední soud
Všichni se ženou s
tváří vytřeštěnou
já zůstávám optimistou
šůbidy důva vá -
poslední soud
Naše kultura je přepolitizovaná
šeptal ďábel
když mě sváděl
když mi zlehka hladil kolena
a já tušil co to
znamená
páč ďábel nikdy nehladí ti kolena jenom tak
šůvavavavá
Čím dál líp než kdy dřív umím si představit
poslední soud
ša la la la la la la la - poslední soud
na co spousta řečí,
proč bejt v křeči
já zůstávám optimistou
ša la la la la la la
la - poslední soud
trocha stresu lidem svědčí tak proč bejt v
křeči
no bóže, poslední soud
ša la la la la la la la -
poslední soud
Bejval jsem malej hajzlík
a dneska jsem velká svině,
s chutí se válím ve špíně
a tak dál.
Tak to na světě chodí,
z bláta se květy rodí
a nesou sladké plody,
jahody a tak dál.
A proto můj budoucí synu,
nehleď skrz prsty na špínu,
neboj se snů ani činů
a tak dál.
I já bejval mrňavej hajzlík
a jaká jsem dneska svině.
Jen tak dál,
jen tak dál.
Já jsem tvůj přístav a ty si má loď,
sotva se sejdem jsme na rozchod.
Tak napni plachty a za obzor pluj,
jenom prosím nezapomeň, kdo je přístav tvůj.
Až sjezdíš moře a poznáš svět
a budeš váhat, kam se vydat teď,
vyhoď kotvu a tiše stůj,
poslouchej, co z dálky volá dávnej přístav tvůj:
"Já vím, že loď musí plout,
jenže co já,
sám a s blbou náladou
a s pitomejma kurdějema."
Já vím - ty sou spíš od ovoce...
Ale stejně nezapomeň kdo je přístav tvůj.
Já nejsem úkryt na celej život,
jsem tvův přístav, pevnej jistej bod,
víš, že tě čekám, tak už nestůj,
doufám, že si pamatuješ, kdo je přístav tvůj.
Já vím, že loď musí plout
a mě zbejvá jen
vyhlížet plachty nad vodou,
když vítr vane do přístavu.
Já vím - fouká to spíš obráceně…
Ale stejně nezapomeň, kdo je přístav tvůj.
Sstejně tě prosím,
napni plachty
a proti větru
pluj jako vichr,
jako bouře, která dobře pozná přístav svůj.
Pluj proti větru,
proti vlnám,
proti kotvám,
proti všem pluj,
Všichni ať si trhnou nohou,
já jsem přístav tvůj.
To já jsem přístav tvůj.
Já měl jsem zvláštní sen, považte viděl jsem v něm
souložit Honzu Nedvěda s Danem Landou.
Pleše se blejskaly, kanady vrzaly,
jehličí vonělo a rodily se hity.
Můžete si říct, že vás moje vize nezajímaj,
jenže trochu snění potřebuje každej z nás,
trochu se pobavit, duši pohladit,
malounko přitvrdit a pak zase šlapat světem dál.
Lásky je dnes málo, všichni myslej pořád jenom na peníze
a čim dál míň je chlapů, co chtěj bránit svojí vlast.
Tak nebuďte jak ty pecky, co proseděj celý dny u televize,
žít je přece príma, když si můžem zazpívat.
A pak jít všichni ven, s Landou a Nedvědem,
rozběhnout se bosky ranní rosou,
chcem se jen pobavit, duši pohladit,
malounko přitvrdit a pak zase šlapat světem dál
a pak zase šlapat
a pak zase šlapat světem dál
Kdo by neměl rád jednoduché muže?
Kdo by moh nemilovat jejich
prosté tváře?
Opálené paže mužně kořenící v uzlech býčích šíjí.
Kdo by nechtěl spát s jednoduchým mužem?
Kdo by moh neocenit
přímočarý zájem?
Ó, tváře něžně zabořené v chundelatých hrudích
prostých mužů!
Jednoduší muži.
Jednodušší svět.
Kdo by
neměl rád jednoduché muže?
Kdo by moh nepodlehnout síle jejich záře?
Když s pohledem do kalendáře jednoduše řeknou: "Dnes je čtvrtek.
To
se zase zpráskám jako prase."
Jednoduší muži.
Jednodušší svět.
Kdo by nechtěl být jednoduchým mužem?
Kdo by moh nezatoužit
kráčet pevným krokem?
Celej život bez váhání od kolíbky pod fialky
projít?
Jednoduší muži.
Jednodušší svět.
Kdo by neměl
rád jednoduché muže?
Kdo by neměl rád jednoduchý svět?
Má teta je Lolita,
Lolita
ve středních letech,
dlouho byla zakletá,
ale teď už není.
Bývával jsem nadsamec,
krásný mužný něžný kanec,
chodil jsem i do
divadla,
ale je to dávno.
seš blbej
a budeš ještě blbější
já sem chytrej
a budu ještě chytřejší
jen blbý lidi dělej lidi na blbý a chytrý
a taky hudbu a vůbec všechno
posloucháš Bacha
ale to neznamená že ti nemůžu rozbít držku
i Hemingway byl boxer
a dobrej drsňák je Mick Jagger
už má svý léta ale pořád je rebel
rebel !
rebel !!
rebel !!!
měla dlouhý něžný řasy
přímej pohled a slámový vlasy
a prsa
který div že neprotrhly montérky
a zdravou duši ve voňavym těle
štíhlá jak prut pružná jako řemen
stroje když jim sáhla na hřídele
začaly zpívat
usmála se na mě a dolila olej
podala mi ruku
stisk měla tak pevnej
ptala se: "kdo jsi odkud přicházíš a po čem v
životě toužíš?"
ve spáncích krev mi zabušila prudce
slyším se
jak říkám: "jsem
intelektuál" - a ona začala zpívat:
"vzlétni
se mnou jako slunce chci tě
budu tvou kotvou porodím ti dítě
chci
být tvou půdou pod nohama a ty buď můj nekonečnej vesmír
drž mě
pevně jako hlínu hněť mě
zorej mě a osij nenechej mě zplanět"
přitiskla se blíž ucítil jsem jak jí srdce burácí
nad náma se
klenul chrám tovární haly
já na kolena pad a objal jsem jí nohy:
"celým
tělem chci ti sloužit, má madono v montérkách
skloň se dolů hlaď
mě a líbej
ukaž mi svou sílu miluj a trestej
buď mou přísnou
velitelkou milenkou i matkou
toužíš hořet - já budu tvůj plamen
a ty mě z bláta překovej na křemen
dokážeme spojit sílu těl ducha i
strojů"
měla dlouhý něžný řasy
přímej pohled a slámový vlasy
a prsa který div že neprotrhly montérky
a zdravou duši ve voňavym
těle
štíhlá jak prut pružná jako řemen
stroje když jim sáhla na
hřídele začaly zpívat
usmála se na mě a dolila olej
podala mi
ruku stisk měla tak pevnej
ptala se: "kdo jsi odkud přicházíš a po
čem v životě toužíš?"
|